Poslucháčka Nika objavila na internete príbehy jednej českej matky s dvojčatami. Baví nimi celý, nielen český internet. Tak tu máme malú ochutnávku...
Další díl z humorného cyklu povídek “Takové normální dny s dvojčaty”:
Dámy si spokojeně hrály na koberci a bylo jim šumák co se kolem děje. Ideální čas se pokusit vytřít obývák. S přichystaným kýblem a mopem jsem kolem nich prošla, dvojčata zbystřila. “Matko, ty chceš v klidu vytřít? To sotva” blesklo jim zajisté hlavou. První tři namočení mopu do kýble proběhly úspěšně, matka jásá a přestává být ve střehu. Chyba. Banální chyba. Smrtelná chyba. Jedno dítě se už totiž umí postavit, ale neumí slézt, takže padá na znak a řve. Matka tedy staví mop do kýble a běží na pomoc.
Druhé dítě je ovšem prudce inteligentní a všetečné, tudíž usoudí, že pokusit se postavit o poloprázdný kýbl je skvělý nápad. Není. Kýbl se převrací, polévá lotra od hlavy až k patě a mop letí matce na hlavu. Matka uklidňuje první stále řvoucí dítě, drží se za hlavu a přesouvá se k druhému, pro změnu také řvoucímu dítěti aby jej převlékla, protože plena stoprocentně plnila svou funkci a ze všech sil se snažila pohltit vlhkost a ochránit dětský zadeček (nebo jak je to v té super reklamě?!?) a rázem váží plena snad 5 kilo.
Matka tedy převléká a přebaluje dítě, jehož plena nacucaná jarovou vodou obsahuje i nemilé hnědé překvapení. První dítě si nemohlo nevšimnout jarového bazénu a rozhodlo se také vykoupat. Plena opět plní svoji funkci a boptná. Druhé dítě, mezitím co matka s nervy na dranc vysléká a přebaluje první dítě, naštěstí s pouze jarovou plenou, prchá se znečištěnou zadnicí a mokrým dupačkami na horní polovině těla neznámo kam. Po chvíli již je známo kam - pod stůl razítkovat zadnicí podlahu. První dítě již je čisté a je načase dokončit čištění druhého. Plena zůstává kdesi ležet. Další chyba. Další banální chyba. Další smrtelná chyba. S vytíráním je konec, kýbl s trochou vody a mop matka uklízí dočasně na balkon.
Druhé dítě během matčina odnášení mopu dostalo skvělý nápad - vzít plenu a znečištěnou stranou ji přemístit na hlavu prvního dítěte. “Za co, bože, za co?” zoufale vykřikuje matka. Doprala pračka. Sušák je na balkoně. Matka věší prádlo s rychlosti blesku, ale stejně ho nestíhá pověsit dříve než si otevřených dveří všimnou čistě a hlavně suše oblečení lumpové, strach matky z uvíznutí na balkoně je silnější než obavy co zase škodiči provedou. První dítě olizuje pivní flašky, druhé dítě se chvíli po svačině cpe suchým listím.
Matka finišuje s věšením prádla v rekordním čase. První dítě se pokouší postavit o kýbl se zbytkem vody stejně jako předtím druhé dítě, přece nebude za sestrou zaostávat, že... Rána, řev, mokro. Opět. Těžko říct, jestli se první dítě plazí na pomoc sestře, či se také vykoupat. Matka zoufale přihlíží morálně neschopná cokoliv udělat. Druhá možnost byla správně. Matka bere obě mokré děti, zavírá balkon, vyslíká je do naha a otvírá víno (jen pár minut po poledni).
Dámy si spokojeně hrály na koberci a bylo jim šumák co se kolem děje. Ideální čas se pokusit vytřít obývák. S přichystaným kýblem a mopem jsem kolem nich prošla, dvojčata zbystřila. “Matko, ty chceš v klidu vytřít? To sotva” blesklo jim zajisté hlavou. První tři namočení mopu do kýble proběhly úspěšně, matka jásá a přestává být ve střehu. Chyba. Banální chyba. Smrtelná chyba. Jedno dítě se už totiž umí postavit, ale neumí slézt, takže padá na znak a řve. Matka tedy staví mop do kýble a běží na pomoc.
Druhé dítě je ovšem prudce inteligentní a všetečné, tudíž usoudí, že pokusit se postavit o poloprázdný kýbl je skvělý nápad. Není. Kýbl se převrací, polévá lotra od hlavy až k patě a mop letí matce na hlavu. Matka uklidňuje první stále řvoucí dítě, drží se za hlavu a přesouvá se k druhému, pro změnu také řvoucímu dítěti aby jej převlékla, protože plena stoprocentně plnila svou funkci a ze všech sil se snažila pohltit vlhkost a ochránit dětský zadeček (nebo jak je to v té super reklamě?!?) a rázem váží plena snad 5 kilo.
Matka tedy převléká a přebaluje dítě, jehož plena nacucaná jarovou vodou obsahuje i nemilé hnědé překvapení. První dítě si nemohlo nevšimnout jarového bazénu a rozhodlo se také vykoupat. Plena opět plní svoji funkci a boptná. Druhé dítě, mezitím co matka s nervy na dranc vysléká a přebaluje první dítě, naštěstí s pouze jarovou plenou, prchá se znečištěnou zadnicí a mokrým dupačkami na horní polovině těla neznámo kam. Po chvíli již je známo kam - pod stůl razítkovat zadnicí podlahu. První dítě již je čisté a je načase dokončit čištění druhého. Plena zůstává kdesi ležet. Další chyba. Další banální chyba. Další smrtelná chyba. S vytíráním je konec, kýbl s trochou vody a mop matka uklízí dočasně na balkon.
Druhé dítě během matčina odnášení mopu dostalo skvělý nápad - vzít plenu a znečištěnou stranou ji přemístit na hlavu prvního dítěte. “Za co, bože, za co?” zoufale vykřikuje matka. Doprala pračka. Sušák je na balkoně. Matka věší prádlo s rychlosti blesku, ale stejně ho nestíhá pověsit dříve než si otevřených dveří všimnou čistě a hlavně suše oblečení lumpové, strach matky z uvíznutí na balkoně je silnější než obavy co zase škodiči provedou. První dítě olizuje pivní flašky, druhé dítě se chvíli po svačině cpe suchým listím.
Matka finišuje s věšením prádla v rekordním čase. První dítě se pokouší postavit o kýbl se zbytkem vody stejně jako předtím druhé dítě, přece nebude za sestrou zaostávat, že... Rána, řev, mokro. Opět. Těžko říct, jestli se první dítě plazí na pomoc sestře, či se také vykoupat. Matka zoufale přihlíží morálně neschopná cokoliv udělat. Druhá možnost byla správně. Matka bere obě mokré děti, zavírá balkon, vyslíká je do naha a otvírá víno (jen pár minut po poledni).